---
DOLOVÁNÍ ZLATA U VYSOKÉ
Zlatonosný okrsek se rozkládá mezi Vyšatoly, Vojkovem, Vysokou a Lavičkami. V odborné literatuře jsou o něm uvedeny jen stručné zprávy. V přehledu o provozu rakouských dolů z roku 1899 se praví, že v dole Jaroslava Zeleného ve Vysoké (RBÚ Kutná Hora) se tehdy vytěžilo 250 q zlaté rudy v hodnotě 600 K, která ale nebyla prodána. O rok později uvádí F. Faktor, že u Kosovy Hory byly odkryty žíly s antimonitem. Roku 1915 již nebyl důl ve Vysoké v provozu.
Na drobná žilná ložiska u Vysoké se přišlo nedlouho před rokem 1888. Kutání tam provozoval J. Zelený a jeho odborným poradcem a patrně též zplnomocněným závodním tohoto podniku byl ing. Alois Irmler z Prahy. Bylo tam přihlášeno 32 kutacích kruhů a 4 dolové míry Jan I-IV. V tomto terénu bylo zjištěno 12 křemenných žil, z nichž většina má směr h 4, jen žíla u Vyšatolů směřuje podle h 5 2/3, a žíla mezi Vyšatoly a Lavičkami podle h 1. Žíla barborská, trojická, prokopská a žíla východně od Vyšatol u kapličky sv. Jana byly prozkoumané šachticemi a na trojické žíle byly položeny zmíněné dolové míry. Z trojické žíly byl projektován překop směru h 9 k překřížení studničné a prokopské žíly. J. Zelený pak tento kutací terén prodal Kutací a důlní společnosti na zlato a arsenovou rudu ve Vysoké.
Zmíněná společnost kutala v okolí Vysoké asi od roku 1907. V dubnu 1909 dala razit z údolí potoka Mastníku u Podolí štolu, kterou se mělo překřížit jánské žilné pásmo v hloubce asi 35 m a popřípadě také prokopské žilné pásmo. V září 1910 byla tato štola dlouhá 40 m a k zastižení jánského žilného pásma jí zbývalo prodloužit o 80 m. Tehdy se kutalo u Podolí blízko Vrbovského mlýna také v šachtici Barboře v hloubce 10 m. Z této šachtice byla žíla Barbora směrně vysledována na délku 35 m.
V roce 1910 měla tato kutací společnost v okolí Vysoké propůjčeny 4 dolové míry Jan I-IV a 28 kutacích kruhů. Zaměstnávala asi 20 lidí, z nichž někteří byli bývalé březohorští nebo krásnohorští horníci.
12. 9. 1910 předložil důlní správce Beitl báňskému ředitelství v Příbrami zprávu o tomto zlatonosném terénu s žádostí o vyjádření, zda c.k. erár nemá zájem pokračovat v tamním kutání, protože současná společnost je na další provoz finančně slabá. Společnost by za odstoupení tohoto kutacího terénu požadovala jednoroční opci 100 mil. K a složení částky 10.000 K v hotovosti na vydané výlohy. Příbramské ředitelství odpovědělo, že není kompetentní o této nabídce zásadně rozhodovat. Podle Beitlovy zprávy mají žíly zlatonosného křemene směr podle h 3-4, ale některé také podle h 1-2. Jsou 0,3 až 1,5 m mocné. Křemen je často impregnován arsenopyritem. Již v hloubce 5 m obsahují tyto žíly 60-80 % arsenopyritu a mají vysoký obsah zlata. Zlatonosnost křemene je velmi proměnlivá. Zlato není vázáno jen na křemen, ale tvoří také nálety v trhlinách arsenopyritu.
U Vrbovského mlýna jsou dvě průzkumná díla, a to šachta Barbora a štola Max. Šachtice Barbora je situovaná 180 m zsz. od Vrbovského mlýna na parcele kat.č. 224 obce Vojkov. Z této šachtice se v hloubce 6 m sledovala stejnojmenná žíla. Kutalo se tam do konce 1. světové války. V letech 1924-1926 byla tato šachtice zasypána, protože docházelo k sesuvu cesty ke mlýnu. Na opačnou stranu od mlýna byla na parcele č. 279 založena štola Max. Tato štola má směr h 11 a je 25,2 m dlouhá, 1,5 m široká a 2 m vysoká. Měla směřovat k Vysoké a měla překřížit jánské a případně i prokopské žilné pásmo.
