Smolotelské zlato má starou tradici, starší
než zlato bytízské, při němž byl nalézán pyrit, arsenopyrit, tetradymit, apatit,
živec a chlorit, vzniklý z biotitu. Vzhledem k tomu, že se činily u Smolotel četné
kutací pokusy (kutací šachtice J. Bambasem zaražená, přečetné pokusy prof. dr.
Ježka, ano i nový důl "U buku", zaražený nákladem ministerstva veřejných prací),
povíme si o tomto slibném terénu více.
Stařiny u Smolotel na svahu vrchu Maková, jakož
i kopečky bývalých rýžovištích v okolí se připomínají po prvé literárně před mnoha
lety. V letech 1924-1925 zde konal rozsáhlejší kutací práce profesor Vysoké školy
báňské dr. Bohuslav Ježek, a výsledky svých pokusů uveřejňoval v Hornickém věstníku
(roč. VII., X.). Již ve IV. ročníku tohoto časopisu píše autor o starých dolech
líšnicko-smolotelských.
Četná kutiště u Horní Líšnice a Smolotel se
prostírají ve středočeském masivu žulovém, podobně jako staré doly u Bytízu, které
jsou ovšem již na pokraji zmíněné žuly. Mezi prvky, vylučující se za nejrůznějších
fysikálních podmínek, patří zlato. Nalézáme je v žule, aplitech, v eruptivních
křemenech, na žilách antimonových, železito-manganatých, olovnato-stříbrnatých i v
kruškách. Nejvíce zlata se vyloučilo v žilách vyvřelých křemenů; ale i na žilách
antimonových a je zlato zastoupeno ve značném množství.
O dolování v území smolotelsko-líšnickém nalézáme
první zprávu v zástavním listu krále Jana Lucemburského (1338), v němž je zmínka o
zlatém dole Lestnyczie, patrně dnešní Líšnici. Tam bylo dovoleno ryžovati "seyfengold"
Ubislavovi z Neřestec. Jméno Líšnice je patrně podle jména potoka Lesnice, jenž
pramenil v lese Bolina na Milínem a vtéká u Zavadilky do Vrtavy. Byl zlatonosný. Z
původního jména vznikl tvar Léstnice, z toho Líšnice, kterého se užívá od roku 1555.
O stařinách v tomto okolí psali J. Grimm (1864), zejména o kutací štole u Líšnice,
Fr. Pošepný (1895) o rýžovnických stařinách, J.L. Barvíř (1896) o stařinách u Lipiny
a o uvedené štole. Pošepný zjistil, že od Zavadilky (starobylý hostinec na Vltavě)
proti Líšnickému potoku (od stoku s potokem Bohostickým) nalézá se při obou potocích
mnoho pozůstatků po dávném rýžování. Rýžoviště se prostírají až k osadě "Na drahách".
Mohutné jámy, dnes jedlím porostlé, jsou blíže
hájovny "Na Pile", posléze i na stráni vrchu Dubenecká hora. Dávní naši předkové byli
výbornými horníky, ale ještě znamenitějšími prospektory. Zejména pokud jde o zlato,
uměli nalézti kdejakou žilku, takže můžeme dnes říci, že v Čechách neznáme více než
oni, nebo spíše že neznáme ani všeho, co oni znali. Všechny doly, ve kterých se dnes
dobývá zlato, nebo se konají práce pokusné, všechny zlatonosná místa, uváděná v četných
pracích našich badatelů, počínajících se základní monografií Pošepného z roku 1896,
vše to znali již staří, říká prof. Ježek.
Pošepný sledoval práce starých kutéřů až k Luhu,
kde mezi rybníkem Stržených a Kotalíkem a pak u sousední cihelny, při silnici z
Milína ke Smolotelům, nalézá se mnoho pozůstatků po bývalém rýžování. Pod Makovou
zjišťuje Pošepný husté řady četných starých hald, ovšem již zalesněných. Tuto část
zalesněných obvalů považoval za staré zlatodoly a sám našel v křemeni sledy zlata.
Pošepný navštívil a prohlížel celý tento terén zlatonosný v roce 1881. Jeho zprávy
týkají se rýžování od Milína ke Smolotelům, podél Líšnického potoka. Před půl
stoletím nabyl více poznatků a sehnal více svědků bývalého rýžování.
Severovýchodně od Lazska, na kontaktu žuly a
pásma první břidly jest v řadě šest "šorfů"; severovýchodně od Lazska při západním
okraji Milínského rybníku nalázá se pět kutacích jam. Jsou to vesměs stará kutiska.
Od Lazska k Vrančicům, Milínu, Smolotelům a Líšnici nacházíme pak stále častěji
svědky dávného kutání a rýžování.
Na zbytcích dávného dolování studoval později
Barvíř. Sledoval okolí dvorce Lipín, prohledal obval Dědičné štoly; soudil, že ve
svrchních vrstvách se nalézá zlato v křemeni, ve spodních pak v pyritu a arsenopyritu.
Barvíř se domníval, že zlatonosné žíly uložené v žule se táhnou od Bytízu k Horní
Líšnici.
Poněvadž v místech starých rýžovišť, zvaných
Močidlo (blíže Nepřejova), nalezl se leštěnec, počalo zde kutati roku 1808 těžařstvo
na Rudolfově žíle. Po deseti letech noví těžaři zarazili v údolí proti Nepřejovu
štolu Gutglück (Dobré štěstí - lidově Kuklík). Sledovali ji v délce 50 m, narazili
na couk Matyášův, který sledovali pak na 90 m délky. Po odbočení přišli ve 20 m na
žílu Bernardskou, Nepojmenovanou a Josefskou; tuto sledovali po 60 m až se dostali
na leštěncovou žílu Rudolfovu. Těžařstvu se valně nedařilo. Nedostatek peněz a snad
i špatné vedení způsobily, že práce ustaly.
Roku 1819 počalo se opět pracovati ve starém
dole u Líšnice u Vltavy, kde se v haldách přišlo na stříbronosné leštěnce. Dolovalo
se tu několik let. Později bylo dobýváno zlatonosných křemenců, z nichž zlato na
necičkách mohlo býti odloučeno.
Otvírání stařin pod Makovou (1936)
V roce 1844 byla zaražena Dědičná štola sv.
Františka pod dnešním Hrabákovým mlýnem. Chodba dosáhla do roku 1852 asi 272 metrů
délky; později 300 m. V roce 1854 těžaři žádalo 67 majitelů podílů či kuksů za vedení
dobříšského faráře Nádherného, lesmistra Bohutínského a hospodářského rady Ošemborna
(vesměs neodborníků) horní úřad v Příbrami, aby převzal správu dolování. Sekretář
Čáp z Příbramě sice štolu přeměřil, ale pro různé příčiny byly práce roku 1857
zastaveny. Křemeny z uvedených žil byly vesměs zlatonosné; podle zpráv Jakuba Franze
chovaly značné procento zlata.
Franz roku 1837 udává, že se v tamních místech
ještě nalézají dávné křemenné mlýny, jimiž rubanina žil byla drcena a pak rýžována.
Takový mlýnský kámen jest zasazen jako dlažební před domem č.1 v Líšnici. Zbytky
žulových běhounů nalézají se též v Líšnickém potoce. Na lesní strání nad potokem
proti pile p. Sochora je znáti strouhu, kudy přicházela voda na bývalá "prádla",
po nichž jsou místa dosud zřetelná.
V Horním věstníku ze 23. ledna 1926 udává prof.
dr. Ježek výsledek svých pokusných prací kutacích, vykonaných ve Smolotelích roku
1924 a 1925. Jsou to poznatky pro praktické těžení velmi důležité. Jsou to zejména
záznamy o zlatonosnosti, mocnosti, směrných délkách křemenných žil, jakož i údaje
o žilách bohatých arsenopyritem. Dr. Ježek seznamuje odborníky o velkých kutacích
pracích, jež ve dvou západních oddílech "Pod Makovou" a "U buku" vykonal; dal tam
kopati 48 jam až přes 15 m hlubokých a "hnal" 21 příčných zářezů o celkové délce
306 m. Akci tuto podpořilo ministerstvo veřejných prací. Obchodní a živnostenská
komora v Praze a Okresní správní komise v Příbrami.
Prof. Ježek soudí, že se v tamních místech
pracovalo již ve 14. století. Nalezl také na dně stařin zuhelnatělá dřeva, což
snad svědčí o dolování metodou žárovou. Voda, která starým havířům bývala velikou
překážkou při dolování, způsobila, že nemohli staří kutati hlouběji. Dr. Ježek
konstatuje, že stará rýžoviště za Milínem u Strženého rybníka a Luhu nepoukazuje
na zlatonosnost terénu smolotelského, protože jejich zlato pocházelo z Červeného
vrchu (mezi Vrančicemi a Milínem). Až teprve rýžoviště od Parníku (bývalý mlýn)
u Smolotel a zvláště od Panského mlýna do Líšnice mají materiál ze žil smolotelského
terénu. Stará kutiště nad krásným lesním zákoutím u hájovny Pily nazval Pošepný
partií "přímo velkolepou". Tamní místa dostávala písky z Dubenecké hory. V lese
sz. od Panského mlýna je rozsáhlé území stařin a jam, z nichž největší je "Jezevčí
díra". I při Bohostickém potoku jsou zbytky starého rýžování, jehož zlato pocházelo
z okolí Smolotel. Nejvíce stařin se nalézá na svazích Makové a Prostředního vrchu.
Terén, ve kterém se konaly pokusné práce, je ohraničen Bohostickým a Líšnickým
potokem, pak obcí Smolotely a osadou Draha.
Příčný kutací zářez pod Makovou (1936)
Místa jam, stařin, obvalů a žil zlatonosného
křemene rozdělil prof. Ježek na "Pod Makovou", tj. severní svah Makové (26.000 m2
plochy); "U buku", tj. severozápadní svak Prostředního vrchu (27.000 m2);
"Prádlo", severní a severozápadní svah téhož vrchu (47.000 m2); severní
svah Prostředního vrchu na hranicích dobříšských a smolotelských lesů; "Calta",
severně od Makové na Vršku Calta. Posléze je toto území východně od Líšnického
potoka u dvorce Lipín, s Dědičnou štolou Františkovou, téměř 400 m dlouhou.
V dílu "Pod Makovou" určuje prof. Ježek kromě
řady jiných jam, že bohatost jámy č.7 činí průměrně 24,47 gramů zlata v tuně, na
jáme č.4 dokonce 34,02 g/t. Z důkladného prozkoumání smolotelského terénu prof.
Ježkem ve vrchních vrstvách jde najevo, že je tam velmi hustá síť žil zlatonosného
křemene značné bohatosti, až i 78,8 g/t. Zlato je ve velmi jemném vtroušení buď
volné nebo vázané na arsenopyrit.
Ve druhé své zprávě o výsledku kutacích pokusů
podává Dr. Ježek přehled o orientačních pracích, vykonaných ve východnějších lesních
oddílech "Prádlo" a oddílu IV. "Prádlo" se vyznačuje sty jamek starých rýžovišť.
Jméno jest od praní (vypírání) zlata z křemenných písků. V tomto oddílu byla voda
značnoua překážkou, proto sta jamek tam se prostírajících jsou většinou mělké.
Zbytky rýžování podél potůčků jsou již v oddílu IV. v nejvýchodnější části lesů
smolotelského velkostatku.
Dne 8. října 1933 se započalo u Smolotel
kutati ve větším měřítku. Na místě zvaném "U buku" zarazili šachtici, jejímiž
překopy se mají překřížit četné žíly tamního území. Kromě zlata objevuje se zde
v žule a křemeni arsenopyrit. Hlavním produktem dnešního pokusného dolování má
býti ovšem zlato, vždyť zkoušky z výše uvedených nalezišť vykazovaly uspokojivé
množství zlata. Arsen by byl vedlejším výrobkem, po němž v dnešní neklidné době
a ještě chmurnější budoucnosti snad by byla poptávka, neboť jest znamenitým
prostředkem válečným. V srpnu 1934 bylo zaměstnáno v nové šachtě 16 horníků.
Vedoucím úředníkem kutacích prací byl Josef Černohorský, který bydlil v prkenném
staveníčku tak trochu poustevnicky. Neměl daleko na houby neboť pěkné hříbky
rostly mu u obydlíčka, okolo šachtice, ano i na prostoře pod prázdným kotlem.
V roce 1936 vystřídal jej pan Jokl. Kovář a dva strojníci pečují jednak o hornické
nářadí, ostření vrtáků a jednak o stroje, výtahy, stavbu vodovodu, větrovodu apod.
Závodní správa dolu "U buku" je svěřena ministerstvem veřejných prací báňskému
inspektoru ing. K. Blahnovi z Březových Hor. Důl je zaražen v žulovém masivu.
Pevná skála se vrtá pneumatickými vrtačkami
(pohánějí se stlačeným vzduchem) a jest odstřelována dynamitem. Vyrubaná skála
(rubanina) vytahuje se ze šachty samočinně sklápěcími tunami (železnými truhlíky),
čili skypy, taženými těžným vrátkem na stlačený vzduch. Když jsem v srpnu 1934
na šachtě dlel, byla již 23,5 m hluboká. V 50. metru má vylámané náraziště, ze
kterého jsou raženy dva překopy, a to směrem jihozápadně pod Makovou a směrem k
Líšnici. Těmito překopy mají se překřížiti četné žíly, jejichž existence se tuší
podle vrchních starých děl, rýžovišť a příkopů. Plán těchto starých kutacích prací,
rýžovišť a nových pokusných děl podrobně zpracoval prof. Ježek a obsáhlou studii
otiskl v Hornickém věstníku ve článcích "O zlatonosném terénu smolotelském",
"Staré zlatodoly líšnicko-smolotelské" a "Über das Goldführende Terrain bei
Smolotel".
Až do 50 metrů hloubky se pracovalo v jalové,
tvrdé žule. Spodek 3,5 m byl ponechán pro založení sklípku šachty, tj. zásobníku,
do kterého se sype hornina vyrubaná v překopech, odkudž se zmíněnými tunami vyváží.
U šachty se zvedá již dosti mohutná halda tvrdého kamene, který by se hodil pro
dobrou jakost ke štěrkování silnice. Ve 29. metru hloubky ukázala se ve skále
trhlina, kterou vyvěrá podzemní voda. Tato, jakož i jiné vody se svádějí rourami
na dno šachty do jímky, odkud se čerpá stlačeným vzduchem na povrch do reservoiru;
z nádrže se odvádí k chlazení kompresoru. Tlakem vzduchu se válec velmi zahřívá,
a musí tudíž býti vodou chlazen. Chlazení též brání roztažení válce a tím i špatnému
těsnění pístu. Kompresor je poháněn elektrickým motorem o výkonnosti 50 HP.
Elektrický proud o napětí 22 tisíc voltů se přivádí na šachta zvláštní odbočkou
od Smolotel do vlastní transformační stanice, v níž se proud transformuje na 380 a
220 voltů. Při hloubení šachtice, výlomu náraziště a při počátečním "hnaní" překopů
odstřelovali horníci skálu dynamitovými náboji, zapalovanými elektrickým proudem.
Odstřelování skály se děje ke konci směny, aby plyny vzniklé odstřelem byly do
příští směny vyfoukány. Jest zajímavé poslechnouti v okolí šachty, jak se v podzemí
ozývá "pálení" 11-12 ran mocným prasknutím, za nímž mohutné, hloubkou však tlumené
dunění zachvívá vzduchem.
Státní báňské závody věnovaly na nynější kutací
práce dosti značnou peněžitou částku. V přítomné době byla zastižena dosti mocná
žíla a překřížena. Překopy se však ženou dále; v prosinci 1934 na obě strany téměř
po 60 metrech, aby více žil, které se později budou sledovati, bylo proraženo. Na
výsledku nynějšího kutání závisí další rozsah kutacích prací. Dolovati by se mohlo
ve velkém rozsahu, kdyby se splnily naděje, jež podnikatel v dolování skládá.
Důl "Na plácku" v oddělení "U buku" ve Smolotelích (1936)
V roce 1936 jest soustředěna kutací práce v
lesním úseku "U buku" a "Pod Makovou". Z šachtice "Pod Makovou" jest ražen překop
proti překopu hnanému ze šachty "U buku". Tím se docílí nejen rychlejšího prozkoumání
zlatonosných žil mezi oběma šachtami, ale zároveň bude postaráno o druhý východ z
dolu; rovněž ventilace jámy bude tím značně zlepšena. Celková délka překopem
proražené horniny měří již 500 m. Byla zjištěna řada zlatonosných žil a žilek,
o jejichž praktickém využití bude rozhodnuto teprve po bližším jejich prozkoumání.
Zatím byly částečně sledovány jen dvě žíly, které obsahem zlata dávají mnoho
nadějí do budoucnosti. V roce 1936 jest zde zaměstnáno 35 dělníků. Široké okolí
Smolotel je prostoupeno četnými "výchozy" křemenných žil, obsahujících zlato,
někde stříbro, antimon, olovo, arsen měď aj. Smolotelské zlato je dukátově žluté,
jakosti 800/1000.
Terén starých děl, tj. několik velkých kompexů
jak a rýžovišť, je pozoruhodný, neboť zabírá území značných rozměrů, o čemž bylo již
dříve mluveno. Rozsah prací by zasluhoval, aby se kutalo i na jiných místech,
zejména na Dubenecké hoře, kde je tak zvaná Jezevčí díra, největší stařina celého
okolí, patrně zřícený hlubinný důl starých dob. Mezi panským mlýnem a myslivnou Na
pile byl hlavní zdroj drahého kovu v blízkých žilách a jejich rozsypech na svazích
Dubenecké hory. Zvláště místa lidově zvaná Na ovčárně v V jamách patří k nejnadějnějším.
Dr. Ježek považuje řady kopečků po levém břehu potoka za zbytky pravých rýží, jednak
za zbytky zpracované ssuti dovážené sem z rozsypů. Na dvou místech určuje dr. Ježek i
haldy z bývalých stoup a mlýnu, v němž se hornina drtila. Poukazuje na to starý
náhon, který sem přiváděl vodu z dosti značné vzdálenosti, a pak i nálezy mlýnských
kamenů, které nesou na sobě zřejmé stopy mletí tvrdého materiálu, zlatonosného
křemene. Zbytky kamenů ze zlatorudného mlýna nalezl dr. Ježek zazděny ve zdivu
kamenného mostu před hájovnou, v terase za ní aj. Na jihovýchodní straně Dubenecké
hory jest největší počet jam (320), mezi nimi největší z okolí smolotelského. V
těchto místech byl zřejmě největší zlatý důl z celého okolí, neboť rozsáhlé jámy
vznikly probořením hlubinného dolu.
V líšnickém okolí se vyskytuje také galenit.
Je buď jemně vtroušen v žilném křemeni, nebo tvoří impregnce v porfyru. Podle
starých "průb" uchovaných v báňském ředitelství odpovídala "průba" z roku 1823
(podle posudku vládního rady ing. Heverocha) 375 g/t zlata. Pošepného "průba"
z roku 1824 vykázala ve vytáhnutém šlichu 625 g/t zlatonosného stříbra. Kdyby
bylo 20 % zlata ve stříbře, činila by "průba" 125 g/t zlata. Ve šlichu byl buď
pyrit nebo galenit zlatonosný, případně oba. Prospektor p. Bambas napsal, že se
kloní k náhledu, že galenit je tu zlatonosný právě tak, jako na jiných typických
zlatodolech v žulových horninách.
Otázka radikálního prozkoumání kraje měla by
býti řešena velkoryse. Jednak toho zaslouží kraj, který má tolik známek po dávném
dolování, jednak by se pomohlo kraji poskytnutím práce lidu, který o ni přímo prosí.
Těžkým balvanem, jenž zasypává naděje mnohých, jest nedostatek peněz. Smolotelský
terén je sice vzdálen od tratí, ale v době, kdy se používá nákladních aut, není
tato otázka překážkou dolování. Dříví do šachty je dostatek v nejbližším okolí,
podobně ani o vodu není nouze. Elektrický proud je zaveden až do centra území.
Lidu ochotného, levně pracujícího je dosti po ruce. Jde jen o kov, pro který v
dějinách lidstva teklo tolik slzí i krve.
---xxx---
"Rej skřítků v hloubi, tanec víl
je kolem zlata mojich žil.
Jen sestup v lůno z žuly skal,
bys odměnou můj poklad vzal.
Až dá ti zlato, kladiv ruch,
měj štědrou ruku, Zdař ti Bůh!"
Montanus
MAPOVÁ PŘÍLOHA
FOTOPŘÍLOHA
-----------------------------
Pramen:
VALTA Karel, Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku (1936)
Druhé rozšířené vydání, str. 391-404, obr. 7, map 5.
MORÁVEK Petr, Zlato v Českém masivu (1992)
Dokumentační fond CMC
