V okolí Města Libavy, Budišova nad Budišovkou,
Vítkova a vůbec v krajině oderského pohoří, narazíte na mnoha místech na břidlicové haldy.
Jsou to odpadky břidlicových lomů a dolů, které zde těží břidlici k výrobě břidlice pokrývačské,
různé velikosti a tvarů.
Břidlice jakožto nevyhražený nerost nepodléhá
báňských, nýbrž živnostenským úřadům. Mezi nejstarší a největší podniky tohoto druhu, patří
břidlicové doly firmy Jan Řihák a spol. ve Velké Stelné u Olomouce. Břidlice vytěžená zde z
hloubky až 150 m, je výborné jakosti, a dle posudku znalců nejdokonalejší krytinou, poněvadž
vzdoruje až 100 let našemu drsnému vnitrozemskému podnebí. Mnohým bude střelenská břidlice
dobře známa, neboť byla již od roku 1832 v dolech Velká Střelná dobývána. Za války byly doly
zatopeny a teprve v roce 1932 po vyčerpání ohromného množství vody dány zase do provozu. Pokud
by nás zajímalo poznati geologického stáří této břidlice, uvádím, že jest součástí vrstev
benešovských (paleozoických). Výskyty tyto jsou zbytky původně rozsáhlých uloženin moře devonského
(svrchní devon). Vrstvy původně vodorovně na sobě uloženy, byly později následkem horského tlaku
a jiných tektonických vlivů vyšinuty do polohy skoro svislé. Ložisko dosahuje místy až 60 m
mocnosti. Dobývání se zde děje čistě po hornicku, poněvadž následkem značného sklonu bylo nutno
ložisko sledovati až do nynější hloubky 150 m.
Jak dle náčrtku jest patrno, bylo ložisko až do
1. patra t.j. do hloubky asi 30 m dobýváno povrchovými lomy. Pomocí svislé šachty bylo zase o
30 m níže založeno 2. patro. Od šachty, která byla ražena mimo ložiska, žene se pak překop do
ložiska. U jeho nadloží anebo podloží, někdy též v samém středu, žene se šramací chodba ve směru
ložiska až ke hranici. Ze šramací chodby se pak zarážejí tzv. výhlubně (komory) délky 7-10 m
široké a taktéž vysoké, kolmo na směr ložiska. Těmito výhlubněmi se vybírá ložisko až po nadloží
resp. podloží. Mezi jednotlivými výhlubny se ponechávají 3-4 m silné opěrné pilířky. Břidlice
dostatečné velikosti se vytěží na povrch, kde se dále zpracovává, avšak větší část jest malá,
nepotřebná, ta zůstane ve výhlubni v dole. Ve vybrané výhlubni narostou pak kopce drobného
materiálu. Na tento materiál se pak postaví žebříky a nad výhlubní se zaráží nová výhlubeň,
přibližně týchž rozměrů jako výhlubeň pod ní. Mezi nejvyšším místem stropu ve výhlubni a šramací
chodbou ve vyšším patře musí však vždy zůstati 7 až 10 m nevybraného ložiska tzv. krycí stěna.
A tak se ložisko postupně vybírá od hranice k šachtě. Mezi tím se však již připravuje nové
nižší patro, razí se šramací chodba a šachta se dále prohlubuje.
Při dobývání záleží hlavně na tom, aby se získaly
co možno největší kusy, poněvadž z malých kusů nemohou již štípači vyrobiti žádnou plotnu
pokrývačskou. Pro velikou tvrdost a kompaktnost horniny, je však nutno pouze stříleti a tím se
mnoho pěkné břidlice rozdrobí. Vydobytá břidlice dostatečně veliká se vytěží na povrch do štípáren.
Je to rozsáhlá dílna těsně u šachetní budovy. Střelenská břidlice nechá se velmi pravidelně štípati
až na 3-4 mm silné plotny, ze kterých pak vyřezávají štípači plotny pokrývačské různých tvarů
a velikostí. Nejběžnější tvary jsou čtvercové, kterých se vyrábí několik velikostí, pak obdélníky,
kosodélníky šestihranné, osmihranné apod.
Cena hotových ploten pohybuje se mezi 20-40 Kč
za 1 q. Břidlicové doly ve Velké Střelné zaměstnávaly před válkou 300-400 lidí, dnes zaměstnávají
kolem 150 havířů a štípačů.
